V pátek po obědě jsem se konečně sbalil a zamířil na „hlavas“. Rezza už čekal ve vestibulu, kde bylo dle předpokladů narváno pátečním stěhováním národa. Po zkrocení frontového hada, jsem si dal kouřovou na cestu a jali jsme se přesunout na perón, ze kterého měl vyjíždět náš vlak. Už na první pohled bylo vidět, že je něco špatně. Na našem nástupišti stál stále jiný vlak a cedule hlásala zpoždění 10 minut. Po chvíli se však tento vlak statečně vydal k odjezdu. Po ujetí asi 50 metrů však za doprovodu silného skřípění prudce zastavil. Následně jsme si vyslechli hlášení nabádající k nástupu do vlaku, který již před pár minutami odjel. Vzhledem k tomu, že se blížil termín odjezdu našeho vlaku, jsme se zaběhli podívat do vestibulu. Samozřejmě, vlak jel z 1. nástupiště... Po zjištění, jak se k němu vlastně dostat jsme se skoro rozeběhli. Právě včas. Krátce po nástupu zazněla píšťalka a náš rychlík se s jemným trhnutím rozjel. Po krátkém obhlédnutí zaplněných kupé, jsem potvrdil své rozhodnutí strávit cestu v pohodlí restauračního vozu. Kupodivu i zde bylo docela plno. Následně už cesta probíhala v klidu. Na pražském hlavním nádraží jsme chvíli bloudili hledaje WC a následně po martyriu se zakoupením jízdenek přes SMS (změnilo se číslo), jsme ještě vešli do metra na nesprávnou stranu. Po krátké projížďce rozkopanou Prahou jsme dorazili na Strahov.
Ubytování na strahovských kolejích má své osobité kouzlo a je samozřejmě jen pro cestovatele netoužící po komfortu a nadstandardních službách. I když jsem si při telefonické rezervaci ověřil, že doklad o zaplacení pro každého zvlášť je samozřejmostí, na místě jsem se setkal s velmi udivenou (zlost byla profesionálně skrývána za pečlivě zvolená slova) reakcí, neboť paní automaticky udělala jeden doklad, když jsem si dovolil neříct, že chci každý zvlášť. Po informaci, že jsem se na to ptal již v telefonu odvětila, že jsem asi nemluvil s ní. Vybaveni dokladem o zaplacení, na kterém stálo – blok 12 pokoj 110 jsme se vydali vstříc našemu „krátkodobému domovu“. Až neroztomile ukecaný vrátný začal spekulovat, kam že nás to vlastně ubytuje. Na poprvé zvolil přízemí, kudy jsme před chvílí nedopatřením prošli. Chodba přízemí byla docela zaplněná skupinkami lidí různé nárosnosti a bylo tu docela rušno. Ale co už, je to jen na přespání. Sotva jsme odložili batohy, ozvalo se zaklepání. Vrátný nás za opakovaného omlouvání přesunul do druhého patra. Po výměně klíčů jsme si vyšlápli schody, nicméně ani jsem nestačil zasunout klíček do zámku, když k nám opět utíkal vrátný, že si nevšiml, že jsme ubytovaní až do neděle a že tento pokoj je obsazen. K našemu překvapení nám nesl klíč s číslem 110, který byl vyznačen na výše uvedeném dokladu. Konečně jsme si mohli chvíli vydechnout.
Sobotní probuzení bylo „zpříjemněno“ bílou nadílkou, napadlo 5cm a do oběda z toho bylo 10. Po ranní očistě jsme se vydali sehnat něco ke snídani. Bohužel v místě kde přebývají studenti nikdo nepočítal se šílenci, kteří před osmou hodinou ranní bloudí hladoví po areálu. Přepadli jsme tedy automat a posilněni trochou cukru jsme se vydali vstříc přednáškám. Po ranním úvodu začala konference přednáškou Be safe!, tedy o základech počítačové bezpečnosti. Přednáška začala problematikou malware, virů a jiné havěti a pokračovala přes šifrování k elektronickým podpisům. Druhá přednáška byla o grafice v Linuxu hlavně zaměřená na inkscape, ale pojednávala o spolupráci například s Gimpem, ale i s jinými opensource i komerčními programy. Další přednáška byla krátkým úvodem k workshopu o LaTeXu, následovaná přednáškou Mailserver snadno a rychle. Ta byla zaměřena na Postfix a samozřejmě na stěžejní téma konference tj. bezpečnost. Následnou ukázku používání Linuxu jsme vynechali a vyrazili ukojit hlad do restaurace v menze. Musí se nechat, že i zde si nemají strahovští na co stěžovat. Personál je sice stejného vzhledu jako jinde, ale jídlo je vynikající. Po obědě a krátké relaxaci jsme se vrátili. Neboť mě osobně moc následná přednáška o databázích nezajímala, zašel jsem si na turnaj v OpenAreně, abych taky donesl domů něco ženě 
. Sice se moc nedařilo, ale povedlo se 3. místo, takže jsem byl mezi obdarovanými. Odpoledním přednáškám o Javě a zálohování jsem již věnoval jen střídavou pozornost a těšil se na hřeb večera.
Hřebem večera samozřejmě byla návštěva strahovské serverovny. U bloku číslo 8 se dav srotil do fronty jak na banány, známé z dob "totáče". Ne že bych serveroven dodnes neviděl dost a dost, ale přece jen, tato má své kouzlo. Stavěli a starají se o ni studenti a nenáleží žádné firmě. Funkce jako například ukládání kteréhokoli pořadu v televizi na vyžádání včetně zajištění legality této funkce je velmi dobrý nápad. Jinak vše samozřejmě vypadalo jako všude jinde, racky, servery, disková pole... Načatý večer jsme samozřejmě zakončili na párty v restauraci pod Petřínem.
Neděle začala přednáškou Úvod do síťování, místo které jsme se věnovali snídani a ranní kávě a zašli jsme až na přednášky Monitoring sítě a následně Selinux. Po obědě jsme vyrazili na malou procházku po Petříně. Přece jen je to ze strahovských kolejí co by kamenem dohodil. Po návratu jsme stačili jen krátce navštívili workshop k síťování, kde se vše nedařilo tak jak by mělo. Vzhledem k velké únavě a přednáškám, které nebudili náš zájem jsme se rozhodli vyrazit domů dříve než byl náš původní plán.
Letošní InstallFest zaměřený na počítačovou bezpečnost hodnotím jako úspěšný a dík patří všem pořadatelům a přednášejícím. Už se těšíme zase za rok.