Nešli byste krást do obchodu a nešli byste okrást náhodného chodce na ulici. Je to zločin. Internetové pirátství je také zločin. Stahování, používání a šíření hudby, filmů ale i textů a dalších materiálů může být nelegální. Jak je to s obsahem Wikipedie, není užití jejího obsahu nakonec nelegální? Ne, není. Na Wikipedii to funguje naopak, pokud někdo něčím přispěje, počítá (přinejmenším by měl počítat, protože jej na to upozorní červený text) s tím, že jeho dílo bude nejen někým dalším upraveno, ale také užito. Aby červený text nezabral dvě a půl stránky s dokonale právnicky podchycenými informacemi o tom, jak bude s materiálem naloženo, byly vymyšleny licence. Vy se tedy jen podíváte, pod jakou licencí je materiál vydán a popřípadě si ten podrobný text můžete přečíst. Dnešní díl nabízí spíše výtah toho, jak to v projektech Nadace Wikimedia funguje a jaká omezení plynou z které licence.
Materiál z Wikipedie (a všech projektů Nadace Wikimedia) můžete při dodržení licence volně citovat a použít, beze strachu, že autor článku či obrázku by si na své dílo někdy později uplatňoval autorská práva a vymáhal po vás odškodné za to, že jste jeho práci použili jinak, než se mu líbilo. Aby si Wikipedie tohle mohla dovolit zaručit, musí zajistit, že na ní nebude možné nalézt dílo někoho, kdo s jejími pravidly možná nesouhlasí, a tak editory při ukládání upozorňuje na to, že jejich editace je uveřejněna pod licencí, na jejíž text se odkazuje.
Důsledně se také brání textům, které nebyly napsány pro účely Wikipedie, ale někdo je na ni přepsal či zkopíroval. Nazývají se copyvia (z anglického copyright violation) a jakmile se nějaké odhalí, je ihned smazáno. Výjimkou jsou samozřejmě texty, které autor Wikipedii poskytne, ač je pro ni primárně neurčil, a také citace, u nichž je autor nebo zdroj uveden. Stejný osud, jako copyvia, potkává i další příspěvky (fotografie, grafy, …), jež se někdo na Wikipedii pokusí umístit bez vědomí autora.
Každá země si zákony určuje, jaká práva komu náleží. Tyto zákony jsou ovlivněny mezinárodními úmluvami, jež země podepíše. V případě ochrany našich výtvorů to platí také a zákonům se musí podřídit i Wikipedie, takže podléhá nejen pravidlům, které byly vytvořeny pro její systém podle zákonů amerických, ale navíc ještě zákonům země, do níž „patří“ v jejímž jazyce je psána. Tomu, aby nic neporušila, podřizuje vše, co na ní může být uveřejněno, aby kdokoliv mohl materiály z ní použít.
Naštěstí byla ve Švýcarsku v roce 1886 uzavřena Bernská úmluva, která nejen zajistila ochranu autorských práv jaksi mezinárodně (nejen v zemi, z níž autor pochází), ale především vytvořila jednotný nejnutnější základ pro fungování autorského práva ve všech zemích. Samozřejmě byla několikrát upravena a rozšířena, jak už to tak se smlouvami bývá, a tak je autorské právo dosti obsáhlé téma, z něhož si dovolím vybrat informace důležité pro (českou) Wikipedii.
V České republice (a každé zemi, která podepsala Bernskou úmluvu) platí, že dílo, které vytvoříte, je automaticky chráněno proti nežádoucímu použití někým dalším. Je to ochrana poskytovaná autorovi pro případ, že by jeho dílo někdo jakkoli zneužil a autor se od toho chtěl distancovat nebo se zneužití bránit. Toto právo se nazývá Autorské právo (anglicky copyright).
Autor na ochranu nikde nemusí upozorňovat (což také zajišťuje Bernská úmluva), ale každý uživatel ji musí respektovat, pokud ji autor chce zdůraznit, může použít buď výrazu copyright nebo značky ©, za níž uvede rok vytvoření a své jméno. To má ale pouze formální charakter, který nijak neovlivňuje fakt, že dílo je tak jako tak pod ochranou. Naopak, pokud chcete, aby se na dílo tato ochrana nevztahovala, musíte na to upozornit, k čemuž slouží licence.
Z práva jsou samozřejmě výjimky, například je dovoleno autora citovat nebo (až na další výjimky 
můžete díla takto chráněná použít pro osobní potřebu, ale nesmíte je dále distribuovat. Právo se nevztahuje například na úřední díla (ústava, státní symboly nebo vyhlášky a podobné).
Pokud se na dílo práva nevztahují (pro což může být více důvodů), nazývá se nechráněné dílo (Public Domain). Může se jím stát, ať už pro to, že je úřední, nebo pro to, že od smrti jeho autora uplynulo víc, než 70 let (toto číslo se postupně zvětšuje a v každé zemi může být různé), nebo … Public Domain je pak jakousi nálepkou, která oznamuje, že dílo je volně k použití. Public Domain dovoluje dílo užívat naprosto volně, bez nároku na jeho jakoukoliv další ochranu.
Autor je za dílo zodpovědný. Například v Americe se autor může všech svých práv vzdát a označit dílo jako nechráněné. Může také autorská práva převést na jakoukoli osobu či firmu. Ve většině zemí, k nimž patří i ČR, se však svých autorských práv vzdát nemůžete (zejména práv na způsoby užití, které ještě nejsou známy). Nikdo a nic vám však nebrání dílo jako Public Domain uveřejnit, ačkoli budete i nadále autorem. To platí pro všechny licence, ačkoli vznikly většinou v Americe, jsou přizpůsobeny a platí ve většině vyspělých států. U nás s tím rozdílem, že autorská práva se nemohou převádět a autorem může být pouze fyzická osoba.
Zvláštní místo zde má také Fair use (dá se říci spravedlivé užívání), které dovoluje bez souhlasu držitele práv dílo použít pro další účely, jako je třeba kritika, výzkum, zpravodajství nebo parodie. Je součást legislativy, která omezuje Autorské právo. Fair use je americký název, pokud se vyskytuje v jiných zemích, tak pod jiným jménem.
Nejznámějšími licencemi jsou licence při prodeji software nebo hudebních nosičů, které ponechávají možnosti užívání díla velmi omezené a proto v asociaci s licencí málokoho napadne, že tato omezení jsou dána už zákonem a licence naopak některá z nich uvolňují. Nicméně tomu tak je, a protože autor má vlastní představu o tom, co se svým dílem hodlá povolit dělat, existuje jich hned několik. Existuje tu také možnost vytvořit si licenci vlastní, ale hlavní zápor vidím v tom, že když už byste do toho šli, každý by musel znovu studovat, co mu povolujete a co vlastně zakazujete.
Výhoda existujících licencí je, že ten, kdo se v prostředí pohybuje, je již zná a pro ostatní je snadné dohledat, o co jde. Jsou mezinárodní, aneb napsány tak, aby v souladu se zákony zemí (pokud to jde) vždy zajistily stejný výsledek, přesněji možnosti použití díla, které si jeho autor vybral.
Dvě následující licence tvoří jádro projektu GNU (GNU's Not Unix, nebo česky GNU Není Unix). Ač je jejich autorem organizace GNU, která se primárně zajímá o vývoj svobodného operačního systému, mohou licence využívat i jiní autoři svobodných děl.
Primárně jsou tu projekty Wikimedie Foundation od toho, aby poskytovaly informace, a ty jsou nejčastěji ve formě textu čili nějakého dokumentu. Jak jsem již zmínila, je to licence GFDL, pod níž jsou automaticky uvolňovány všechny články z Wikipedie.
GNU Free Documentation Licence obecně dovoluje nadále používat, upravovat a šířit dokumenty pod ní uveřejněné, ale pouze zase pod licencí GFDL. Tyto dokumenty jsou veřejné a volně k použití, lze je dokonce i prodávat, ale není možné zabránit dalšímu svobodnému šíření.
Aby se informace daly volně šířit po internetu, potřebujeme k tomu dobrý software a když už ho máme, rovnou ho uvolníme taky. Tak úplně jednoduché to sice nebylo, ale hlavní je, že Software Wikipedie volný je, a to pod licencí GNU GPL, společně s dalšími velmi dobrými programy.
GNU General Public licence je podobná GFDL, ale šitá na míru počítačovým programům, respektive jejich zdrojovým kódům.
Trošku zajímavější je to s obrázky, fotkami a dalšími vašimi výtvory, které se rozhodnete projektu poskytnout. Zatímco u textu, který zveřejňujete, je v případě Wikipedie pevně dáno, pod jakou licencí jej uveřejňujete, u obrázků si můžete vybrat, s jediným omezením, licence musí Wikipedii umožnit zaručit vše, co zaručuje: tedy musí jí povolit vaše dílo dál poskytovat celému světu. Tímto požadavkem je dáno i to, proč si nějakou licenci vybrat musíte: Kdybyste to neudělali, na vaše dílo by se automaticky vztahovala ochrana a Wikimedia Foundation by jej pak nemohla použít.
Pestrou nabídku licencí nabízí americká nezisková organizace Creative Commons, která se snaží o rozšířit počet výtvorů, které se mohou legálně sdílet a dál šířit. Vytváří také systém umožňující snadnější dohledání vhodného díla pod vhodnou licencí. Tyto licence jsou navrženy pro co nejsvobodnější šíření, užívání a modifikaci obrázků, přičemž se vzájemně liší ve výjimkách z této politiky, tedy v tom, co už autor nepovoluje.
Nepříjemné je, že licence byly vytvořeny na základě amerických zákonů, ale souběžně běží projekt, který se je snaží upravit pro legislativu dalších zemí.
CC definovala 4 vlastnosti (atributy), podle toho, jaká práva autor uvolnit nechce. Nabízené licence jsou pak vhodnými kombinacemi těchto podmínek. Takže, dámy a pánové, račte si vybrat!
S dílem dovoluje dělat cokoli, upravovat, používat, začleňovat do dalšího díla, prodávat, karikovat, zveřejňovat … co vás napadne, ale vždy musíte uvést, kdo je autorem.
S dílem opět můžete dělat cokoli, ale pouze za podmínky, že to nebude pro komerční účely.
Dílo můžete jakkoli šířit a zveřejňovat, ale musíte jej nechat v původní podobě (nesmíte do něj zasáhnout, kromě vyjmenovaných případů, např. když je takový zásah pro obrázek na daném médiu z technických důvodů nezbytný).
S dílem dělejte cokoli, ale pouze pod podmínkou, že ponecháte licenci. Takže veškerá díla odvozená, nebo díla, v nichž tohle dílo použijete, musíte uveřejnit (vystavit či jinak prezentovat) pouze pod licencí, kterou autor vybral.
Možných licencí tvořených smysluplnými kombinacemi omezení je jedenáct, ale ve své hlavní nabídce jich CC nabízí šest (pouze ty, jež obsahují Attribution). Krom licencí, jež si můžete poskládat se vám nabízí ještě další licence od CC, jako CC-GNU-GPL. Všechny je naleznete (http://creativecommons.org/about/licenses/meet-the-licenses )
Vše jsem vysvětlovala ve spojení s Wikipedií a Nadací Wikimedia, ale uvedené principy samozřejmě slouží obecně pro uveřejňování a využívání děl kdekoli a odkudkoli.